Sedí pes, klidně sedí,
packy rovné, ty co jedí.
Leží pes, klidně leží.
žádná kost, ta v mysli běží.

Sedí holka, klidně sedí,
papká vdolka, blahem medí.
Sedí v kupé, klidně sedí
kolej lupe, oni vědí.....

....Hraje holka s psíkem chňapku,
o vodítko, lepší lapku.
Hraje psík s tou holkou chňapku,
nahlas vrní, budí babku.

Hrají oni chňapkunic,
je to pět-dva chňap ku nic.
Ztiskni rychle rub i líc,
nebo nemáš vůbec nic.

Ruka cukne, pouto dlachtí,
zaváháš, jde do pranic.
Ruka zaspí, pes si plachtí
taková je chňapkunic.

Tučný mops je pro hru spása,
těžce supí, vzduchem drásá.
Plnoštíhlá šeltie, toť vyrovnaná partie.
Hraje-li však plně štíhlá, je to pěkná bestie.
Zdájí se vám hrátky blbé , mumláte si "Čert je vem",
nezoufejte v žádné chvili, vyzkoušejte s pitbulem.

Rychlá ruka, ostrý zoubek,
chvíli zaspíš a máš vroubek.
Rychlý tik a spící býk,
promrhá svůj okamžik.

Každý pes má pro a proti,
chňapkonicky bere klem.
Silný pes se zvolna hroutí,
divný závan šíří zem.

"Nechat boty, nebo zouti?",
tak je to, dle psího šachu.
To je to, co s psíky kroutí.
záván fusák čločlopachu.

Když vás někdy chňapka rmoutí,
má to pro psy světlý líc.
Věnují se pánům, žrouti,
zanechají ladných míc.

Jediné to člozvěklání,
přejeme si jinak nic.
Jediné to pánů přání
touží po něm než psi víc.

To přání zní tak prostě sice,
vyhrát nad psem chňapkunic.
Vyhrát dva-pět chňap ku nice,
z Hloubětína do Dejvic.