| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
"Vyhoď ten kompot ven, to už nikdo nebude," zahlaholila Žena od pultu na hlavního hrdinu JUDr. Pravoslava Křivohlavého. Ten cestou na kompost půlku kompotu ještě stihl sníst a zbytek vyhodil. Cestou zpět se opět (tak jako už cestou tam) smek' po listu od hlávkového salátu a upadl na čerstvě posečenou louku. Tentokrát si ale vyvrkl kotník.
"Ksaklu," zaklel. "Jako bych už něměl čtlnáct dní zlomenou levou luku. V té plavé už zas mám ty kolporátní tuleny, nebo jak se ten nesmysl nazývá - je to plý od neustálého používání tý zaslaný klávesnice, myši a mobilního telefonu. Lok na placáku, tak ani nevím, jak jsem k tomu pšišel. Mobil taky nemám. A teď si vyvlknu ještě ten kotník."
Dobelhal se zpět ke kůlně, vložil klíč do zámku a prudce vzal za dveře. Za dveřmi byly naskládané kůly na plot. Jeden spadl hlavnímu hrdinovi na tu nohu, co si nevyvrkl na listu salátu.
"Kčeltu," zaklel. "Nejenže jsi mi zlomil ruku, obdaloval mě tuleny a pšed chvílí jsi mi vyvlknul kotník, ale teď mi tady ještě necháš spadnout kůl na nohu, když otvílám dveše kůlny? To si snad ze mě děláš slandu? Na to, že tady mám ty kůly na plot jsi mně taky mohl upozolnit, poslat mě někam jinam, nebo mě aspoň poladit, abych ty dveše otvílal opatlně nebo pomalu. Co je to dneska s Tebou? Chceš mě zabít? Fakt blbá zápletka, stlašný komplot."
Podíval se mi do očí.
"Pohladit?"
"Né pohladit, ale poladit mě," řekl.
"Ale když seš docela dobře vyladěnej, ne?"
"Poladit jako na poladě. Chápeš. Lada."
"Jo, už vím. Promiň, už to neudělám," řekl jsem omluvně a studem jsem odvrátil hlavu od textu. Měl jsem totiž jiný záměr.
Hlavní hrdina se totiž šel do kůlny schovat, aby si tam mohl v klidu zakouřit, protože tam ho Žena od za pultu nevidí. Nebo si to JUDr. Křivohlavý alespoň prozatím myslí.
"Kde jseš s tou sklenicí, meju nádobí!" zahlaholila opět Žena od pultu. "Hele, že seš v tý kůlně, co máme na posečený louce, pod tou rozkvetlou jabloní!? Nekouříš tam náhodou?"
"Jo, jsem tu, něco tady dělám. Potšebuju vyměnit kotouč u úhlový blusky. Celý jsem ho včela ublousil a ten klíč mi z toho fult vypadává. Dám to tady pěkně do svěláku, zamknu pojistku a snadno tím otočím. Pšece víš, že tady máme svělák, né?"
"Hlom aby do tý ženský uhodil," pomyslel si hlavní hrdina. "Ani chvíli mě nenechá napokoji."
V tu chvíli, jako blesk z čistého nebe uhodil blesk do stavení a dům se vzňal v plamenech.
Z hořícího domu vyběhla Žena od pultu.
"Bože můj, co to tam v tý kůlně vyvádíš?"
"Já nic, já tu jen opravuju tu blusku. To ten co to píše."
"Co to povídáš, cože? Pravoslave, hoří nám dům!"
"Ježiši, von se snad už fakt zbláznil! Plosím Tě, ani snad nevolej hasiče, podívej, během minuty jsem si vyvlkul kotník na listu od hlávkového salátu, když jsem šel vysypat ten kompot na kompost. Tady otvílám dveše a vypadne mi na tu ještě zdlavou nohu kůl na plot. Zapálím si tu, abys mě neviděla, zakleju a už mi hoší balák. Nechal mně na klku jen Tebe. Balák mi nepojistil, nechal mě na placáku, nenechal mi žádný úspoly, nedal nic. Jen Tebe mi tu nechal, jak už jsem šek, a vílu, že si to v pšíštím dílu nazve nějako jinak, nebo co. Když už si mě vymyslel, mohl by se mnou placovat tlochu kleativněji než mě hnedka zničit."
Hlavní hrdina si znova zapálil a nechápavě kroutil křivou hlavou kolem dokola, div si ji neukroutil.
"Blbec," řekl téměř neslyšně. Žena od pultu ho ani neslyšela, jak potichu to zašeptal.
