Hnědé oči měl..

Jako dva kaštany.

Ale ty oči se už

nikdy nepodívají na

krásu nebe a přírody

kolem....

Ptám se proč!

Marně...

Proč se to muselo

stát právě jemu?!

Nikdy neochutná sladké

opojení láskou...

Nikdy nezkusí,jak

chutná život...

Teď už jen slzy po

tvářích stékají...

Už nikdo nic nezmůže.

Své chyby už nenapravím.

Jako střepina v srdci to

bolí a bodá hloub a hloub.

Můj mozek je tím celý

nasáklý...

Nemůžu se zbavit toho

pocitu....

Třeba se dalo ještě

něco udělat,ale "andělé

v bílých pláštích" na to

přišli pozdě...

Prameny vlasů stékají

se slzami do tváře a dál..

Ruka se chvěje,už jí moc

psát nejde..

Nikdy nezapomenu..

Budu tě nosit v srdci a

v paměti napořád..

                            Petře..