Pohledem lpíš na duši mé
a těle mém
Co říci ti mám?
Já mlčeti však chci,
protože slova mi brání mluviti o tom,
co pravdou ještě není.
Ráno jsem vstala
a pomodlila se k přírodě,
Zemi a životu,
aby pravdou bylo,
čemu věřila jsem dosud.
V myšlenkách na sebe,
bojím se o tebe,
o to,co přijde,
o to, co nastane.
Zákoutí tiché jsem objevila
a žádného do něho nepustím.
To je má samota,
ta zpropadená útěcha.
Hledám jistotu u druhých,
chytám se slov.
To je má lež,
moje naděje.
Praha
Zabal mě do sebe,Praho má,
do přítmí pokojného
a útěchy laskavé.
Na dlažbě kroky váhavé ucítíš,
ve věžích kostelů vzlyky uslyšíš,
probuď mě,Praho má,
líbeznou tmou.
V paradoxu přecházím křižovatky života.
Na červenou jdu
a na zelenou stojím.
Zabarikáduji se před světem,
před tebou a sebou.
Chci v klidu být,
rozjímat a snít.
Díky tobě,
začala jsem se ptát sebe,
co ve mně je,
co vypluje a vzedme se.
Bývalý
Tys negramotem sexu byl,
tys bral,ale dávat neuměl.
Tys surově mlátil duši mou
a zesměšňoval tělo mé,
já přotim trpělivá a něná byla.
Madam
Madam vy omládla jste!
Madam, vy šťabajzna jste!
Madam, vy zázrak jste!
Slyším stále znova.
Však nikdo z vás netuší,
co ve mně Kain a Ábel vytvořil!
E.T.
Chci E.T. potkat,
ruku mu podat,
po nebi s ním létat.
Ale k tobě, milý,
vrátím se znova.
Sucho je v ústech,
pusto je v lese,
kde hledati mám tebe,
kde naleznu sebe.
Ty jsi řekl ne,
já odpověděla ano
a do světa rozběhla se.
To pro neklid tvůj, milý,
aby v hlavě sis srovnal,
že ženě odmítnouti nesmíš,
co nabídla ti.
Tvá hrdost je mi k smíchu,
tak mazej k šípku.
Když začnu myslet, psát a mluvit,
muži ztichnou a oči vyvalí.
Ženy hned spustí pokřik
a v plné polví vyjedou proti mně do boje.
Vládcům přírody pak nezbyde nic jiného,
než se ctí mě ochránit.
Básně jsou ze sbírky Bestiální myšlenky o lásce z roku 2007.
ta zpropadená útěcha.
Hledám jistotu u druhých,
chytám se slov.
To je má lež,
moje naděje.
|