Intervýjev s uklízečkou

Vracím se domů pozdě ráno
za dveřmi potkávám uklízečku
“dobrý den” tvrdí mi do očí
a mlaská hadrem o podlahu
Gestikuluji jak přetržený
a nazouvám si brusle
“Dnes nám přituhlo” říká
Kývám hlavou od brady až k patě
a hledám klíče ke kočárkárně
“jdete si dnes vyjet se svým kočárem?”
ptá se a bezelstně topí hadr v kýblu
“Ano, ano” odpovídám “ráno jak stvořené k projížďce”
a chválím vůni saponátu
“Jen se nedělejte”
vzpřímí se najednou na koštěti
“už vás dlouho pozoruji!”

 

 

Večerka

Navečer vstupuji do obchodu
a zajímám se o rohlíky a paštiku

Vietnamka obnažuje ňadra
zpod sukně vytahuje dvě housky
a ze struků na ně souměrně vytlačuje játrovku

Polykám pěnu slin
a jazykem si snažím zatlačit oči

Po chvíli už oba nazí hrajeme badminton
– košík mi pořád padá

Vietnamec volá na veterinu
a tenkým hláskem zjišťuje cenu vakcíny
proti vzteklině

Mezitím však už spěšně odbíhám se ženou do skladu
kde poznávám své vietnamské rodiče

Rodným jazykem se mě v cuku letu ptají
chci-li si zakoupit vodku

Neodolávám a polykám několik lahví i s uzávěry

Rázem se ocitám u pokladny
– na váze sedí několik milých dětí

nerozumím jim
neboť nehovoří vietnamsky