Mohl bych říct, že jsi interesantní

mohl bych

v očích máš výraz bosonohých krásek…

 

Blábol na blábol

 

zprvu jsem myslel

že po nádražích bloudíš,

ale jsi jedna z mála, co z života zná víc

a neomylně

za trochu směšnou sumu

typuješ mne po sté

 

budu ti říkat bosonohá krásko

pro tragéda příliš jemné zrno

tu už zprvu, zdá se

že ulítávám v sentimentu

 

princezno ulic altánů a parků

bezduchých žvástů

oplzlých komplimentů

 

umíš hrát mrtvou ve vysoké trávě

komparsem rukou kolem pasu

a městem, které miluješ

 

smějí se ti, co tak příliš lehce žili

má jim být líto duše kterou stravuješ?

 

uzluješ chodník,

myslím, že až příliš zhurta jsme se zpili

 

a ty děkuješ…