Šumění. Napravo od něj. Napřáhl ruce a ucítil, jak se mu mezi prsty proplétají stonky trávy a květin. Čerstvý vzduch plný rozličných vůní mu naplňoval plíce. Zhluboka dýchal a vychutnával každičký dotek chladivého vzduchu. Otevřel oči. Přes mžitky od jasné sluneční záře nic neviděl a z očí mu vytryskly slzy. Mrknul a nechal je ať mu pomalu ztékají po tváři. Posadil se a podíval se po zdroji šumu. Horský potůček s nekonečnou trpělivostí podemílal břeh a spokojeně bublal. Zjistil, že sedí pod masivním stromem s různobarevným listím a červenými plody. Divné, proč si nemůže vzpomenout na jeho název? Vstal a dvakrát ho obešel. Vyhládl, natáhl se a z chutí se do jednoho zakousl. Sladká chuť se mu rozlila v ústech. Zdálo se mu, jako by celý svět kolem něj byl ponořen do překrásného zpěvu. Zarazil se... nezdálo, opravdu tu někdo zpíval. Zaposlouchal se. Uchvácen magií zpěvu, začal se pomalu přibližovat ke zdroji. Píseň vyprávěla o kráse, o lásce a o naději, ale také o žalu, osamění a o ztrátě... Nerozuměl slovům, píseň mu vnikala přímo do podvědomí. Nevěděl proč, ale nesla v sobě cosi, co v něm rozněcovalo bodavou bolest. Došel až na kraj mýtiny, kde ji konečně spatřil. Oslnivě krásná, zářivá v bílém tam stála v kuželu světla. Její hnědozelené oči se dívaly přímo na něj. Usmála se a pokynula mu. Znal její tvář, věděl to. Znal ji dlouho. Její jméno, ...Ane? ...Leine? Ne, ne! Proč si nemůže vzpomenout? Dlouhé hnědé vlasy se leskly v sluneční záři. Zadíval se jí do očí... Elaine! Jak jen to mohl zapomenout. Jak mohl dopustit, aby mu to jméno vypadlo? Miloval ji. Tolik ji miloval. Oči se mu zalily slzami při návalu vzpomínek. Proč se zdá, jako by mezi tím uplynuly tisíciletí? Vykročil. Stále se usmívala. Došel až k ní. Napřáhla ruku a utřela mu slzy. Ucítil divný chlad. Pohlédl ji do tváře.
   "Lásko?"
   Místo očí ho pozorovaly dvě rudě zářící čočky kamer. Dotkla se jeho ruky. Ucukl. Ozval se kovový zvuk.
   "Stabilizujte ho řekla."
   Sklopil zrak na své ruce, ale uviděl jen dva chladně se lesknoucí páry kosterních ocelových konstrukcí. Zatnul je v pěst a zase je rozevřel. Dotkl se obličeje.. zas ten kovový zvuk.
   "Odpojte mu motorické funkce."
   Couvl, ale nohy ho neposlechly, zřítil se na zem... Svět kolem upadl do hluboké tmy.