Slyšíš, anebo neslyšíš

tento týden v tichém cizím městě

kráčet kroky tramvají

v ryby-racích deště?

Už bylo šest a dávno nic víc

atomy přispěchaly do ulic

trapností a spěchu

aparáty chvil.

Na posteli se pak rozesmály

tonutí v liniích tváře

podkrovním světlem

nočních stín, fritovaných

na odlescích báze

kaluží, ve kterých ses vzhlížela

na večerním šeru minutáží,

trávených s ničím i vším

-tichem zšeřelých soukromin

(viď, že o mě?).