Je to zvláštní; často se ptám sám sebe, čím je dána moje neschopnost změnit svůj život, prostě od základu ho změnit.
Jestli je to tím, že jsem do něj již tolik investoval a změna je nepodstupitelné riziko pro tak velkou investici, či zda jsem prostě zbabělý.
A jsou to jednoduché věci :
Když se v tramvaji dívám na hezkého kluka, občas zachytím jeho pohled - proč ho neoslovím? Byla by to neomalenost a mohl by mi rozbít hubu - ale není to velké riziko pro můj současný život. Víte co? Už jsem to párkrát taky udělal.
Bylo to ve stanici, ve které jsem měl vystoupit.
nějak jsem si k němu klekl, on seděl a říkám "Ahoj."
"Ahoj," on na to.
"Nechceš se se mnou seznámit?" co taky říct
"Proč ne... a proč se chceš seznámit zrovna se mnou?" tramvaj už odjela z mojí stanice
"Líbíš se mi."
Vystoupili jsme na další stanici, nevěřil jsem tomu, že řekl, že mě chce poznat. Byl jsem trochu přiopilý a chtěl jsem důkaz, řekl jsem mu to, že chci důkaz, důkaz, že o mě stojí.
"Jaký důkaz" ptá se
"Polib mě. Líbej se se mnou chvíli, chvíli. Chci aspoň něco teď hned."
Bylo to překvapivé, ale buď naléhavost a zoufalost v mých očí, nebo to, že jsem se mu líbil - chvíli na to jsme se vášnivě líbali.
Potom jsem mu rychle někam napsal svoje telefonní číslo, už jsem měl důkaz, spěšně jsem se rozloučil a pěšky šel zpátky na svoji stanici.
Už se nikdy neozval.
A nebo :
"ahoj, neznám tě, ale chtěl bych si s tebou dát panáka" já, opilý, k mladému celkem pohlednému chlapci.
"jasně rád, co kdybych tě pozval?"
"to je pro mě ta úplně nejlepší varianta"
Ťukli jsme si, "pojď, chci tě obejmout" objali jsme se... "doprovodím tě ke stanu" držím ho za ruku
"pojď, pojď se líbat"
a on se na mě vyjeveně dívá; "jsi snad teplej" "jistě, myslel jsem, že je to jasné" "tak to sorry, čau" "kurva"
takhle to proběhlo, nekecám, obojí,. v pohodě, nic se nestalo, jenže to je první level
pak je ten další
"včera ta porada byla dost nudná, co"
"ani nemluv, sralo mě to tam od začátku"
oba se smějem
"novák je furt stejnej čurák, zajímalo by mě, kdy to prokouknou a vyrazej ho"
směje se a má krásný rty, zuby a celej je krásnej
"jo, to máš pravdu"
ta debata by mohla bejt úplně jinak
"včera ta porada byla dost nudná, co"
"ani nemluv, sralo mě to tam od začátku"
...
"děje se něco, že na mě tak koukáš?"
"líbíš se mi, představuju si tvoje nahý hladký tělo na svym těle, představuju si tvuj jazyk v mý puse, když jsem s tebou, mam erekci, je mi s tebou neskutečně krásně, vyplavuje se mi do krve nějaká chemie, nezlob se, musel jsem ti to říct"
to už není v pohodě, protože je to kolega, kolega, s kterym už něco vybuduješ, nějakej vztah a tohle ho může zničit, tohle už kurva neni v pohodě
asi jo, třeba bych tu druhou variantu použil, kdybych byl opilej, to je svět potom jednodušší, průzračnější
bukowski : "Alkohol mi dovoluje být tím hrdinou, který si vykračuje prostorem a časem a provádí všechno, po čem touží. Takže ho mám rád... jo."
jo, přesně.
a co dál, pojďme ještě dál, tenhle exkurz totiž nemusí skončit vůbec nikde - moment, - ! zamyslete se nad tím - tenhle exkurz může překročit všechny hranice, protože je virtuální, když budu chtít, nechám se ojet psem, zastřelím člověka na koncertu Kiss, půjdu a dám klíčky od auta prvnímu člověku, kterého potkám, řeknu všem lidem, co si o nich doopravdy myslím, dojdu na kraj propasti, nebo si doma sednu a budu vyšívat... každý večer. - tenhle exkurz nemusí skončit vůbec nikde, ale pojďme malými kroky
pojdme dál, byt, práce, auto, další level, nepřijdete o kolegu, nepřijdete o blízké, ale jenom ty materiální statky, to, kvůli čemu trávíte většinu svého života v práci; to kvůli čemu nejste v přírodě, to, kvůli čemu sedíte v letním dni v kanceláři, potíte se nad nějakými papíry, přitom vaše tělo by chtělo pohyb - chtělo by, abyste byli snědí, opálení, vysportovaní, večer abyste někoho potkali, kluk potká holku, je krásnej, svalnatej, protože se věnuje svýmu tělu, nesedí v práci, je milej, nežije kvůli prachům, bere si jenom to, co potřebuje, aby přežil, podívá se jí do očí (ona je úžasná, má pevná prsa, do hněda opálená s krásným úsměvem) a už ani to, co potřebuje aby přežil pro něj není důležitý, nepotřebuje to
takže takhle - takže co změnit práci, zahodit kariéru, neplatit hypotéku, nehnat se dál - nechat být to, na čem jste doteď pracovali - copak to, co jsem napsal výše nedává smysl? copak nemáte v létě být v přírodě, u vody, překonat sami sebe?
copak si myslíte, že osmihodinovou prací v kanclu, za kasou, za počítačem... se někdy dostanete k nějakému vytouženému cíli??? copak nechcete něco mnohem víc?
je to riziko, zahodit to, co jste vybudovali... tohle riziko podstoupit nechcete, protože byste klesli mnohem níž, níž, než jste byli na samém začátku... potom by těch mnoho let strávených v práci v zapocené kanceláři nemělo už vůbec žádný smysl
tedy je to pro vás nepodstupitelné riziko
a nebo
jste prostě zbabělí?
|
