|
ZÁHADA OKURKOVÉ SEZÓNY
Vyšel jako obvykle hned po půlnoci. Tentokrát však o dva dny dříve než obvykle. Za dva dny totiž bude městečko plné lidí chtivých záhad a senzací.
“Blázni.” Pomyslel si, byť pro ně to vlastně dělal.
Když před léty začal vytvářet tuhle záhadu, vůbec ho nenapadlo, že to vzbudí takovou pozornost. Vlastně předpokládal, že za pár dnů na to někdo přijde.(Byl tehdy ještě dítě,takže to byl spíš takový prázdninový žert.) Ale nejenže na to nikdo nepřišel, ještě se tu začali sjíždět různí badatelé. A to i z dalekého zahraničí..
Snad mu to i trochu lichotilo.
Minulý rok byl ale téměř přistižen. A proto nyní nadělá zase trochu zmatku.
Rozhlédl se. Všude byla tma.Všichni spali. Nikoho nenapadlo, že již dnes, a ne teprve pozítří se městečko opět stane centrem pozornosti.
Usmál se. Vlastně byl slavný i když o něm nikdo nevěděl. Zdálo se mu to legrační. A také to, že ho všichni považovali za člověka bez ambicí, který to v životě nikam nedotáhl a už ani nedotáhne. Bylo půl jedné, když přišel k poli.
Nikdy nikoho nenapadlo, že by se tu dalo pěstovat také něco jiného. Třeba kukuřice. Nebo brambory. To by to potom měl těžší. I když snad by s tím potom mohl přestat. A takhle mu to jaksi nedalo. I když snad právě ta pšeničná jednotvárnost byla jedním z důvodů, proč s tím vůbec začal.
Vešel mezi stonky obilí a začal je pečlivě přišlapávat.
Tentýž den se ve večerních vydáních deníků, a to nejen bulvárních, dokonce i těch serioznějších, objevila informace : V městečku na severu se opět objevily tajemné znaky v obilí. Na místo již přijeli ufologové a badatelé nevysvětlitelných záhad.
A on se jako obvykle ironicky usmíval. Věděl, že nějaké hloupé UFO nemá s touhle záhadou nic společného.
| 
