|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Dárek
A tak jsem pohlédla do očí bez dna. Celým mým tělem prolétl v jedné vteřině strach a touha ruku v ruce. Strach z poznání lidí a touha o nich něco vědět. Nevím, čí to byly oči, ale rozhodně neměly dno. To dno se ztratilo cestou tím lesem lidských bytostí bez vlastního názoru a bez páteře. Les hrozných lidí, a já se děsila bezedných očí a hledala jeden žhnoucí pohled mezi tím vším prázdnem...
Marně. Prostě tam nebyl a já si to neuměla připustit, protože připustit si to, znamenalo prohrát. Prohrát zase další korálek z těch navlečených na šňůrce. Pamatuješ?
Kdysi jsi mi tu šňůrku daroval a já ji od té doby mám schovanou a navlékám na ni korálky... korálky všedních dnů..
Jednou se budu probírat svou šňůrkou korálků a hledat jeden jediný drahokam, který se tam někde mezi nimi schoval.. Budu se dívat do dálky a konečně poznám, který z nich to byl... Protože na konci každé cesty začíná nová pouť, tak věřím že se objevíš i ty, abys mi dal nový dárek, novou šňůrku na nové korálky..
|
|
|
