„Má jinou duši, kdo
po čtyřicet let
"žije" pod Pálavou... .








Člověk z hor má jinou
duši, a "jinou" zas ten
od "nás",
z rovin; - jinou zase ten, kdo
po "čtyřicet let"
žije pod Pálavou.





Před očima má
"křivky jejího tvaru"
ráno když vstává, když
z "domu" jde, a
večer pak
zpátky, z vinohradu
či ze sklepa; zlatavý okraj její
(( jak
krajkou "obroubený" lem ))
vpíjí se
v každé "roční" době

do Mysli
do duše
do "Srdce"

spolu se Sluncem.








(( -Ale i ona
občas
"celá" okorá;

to když "zapomene se"
proč každé ráno
vstávat o "čtvrté" ... . ))







… Pálavu před sebou, Moravu
kolem, Boha v Sobě.


.“