Nadmorče a Joachym Sajmon Kraft

Joachym Sajmon Kraft byl původem syn polské prostitutky a německého exhibicionisty. Vyrůstal v přátelské a rodinné atmosféře dětského domova. Nebýt toho, že jednou navštívil zverimex, pravděpodobně by z dětského domova putoval za odměnu do diagnostického ústavu a pak do nápravného zařízení. Jeho životní cesta však vedla jinudy. Navštívil obchod s drobným zvířectvem a ustrnul. Před ním se ve smradlavých pilinách povalovalo morče. Fascinovaně to tupé zvíře sledoval asi hodinu. Pak už bylo jen vidět jak s úsměvem na tváři vychází z prodejny a v náručí si nese hystericky vřeštící krabici. Morče doma vysypal na podlahu a majetnicky sledoval jak vypouští bobky. Sajmon Kraft se vyučil zámečníkem a poté nastoupil jako kotelník. Práce v kotelně mu vyhovovala. Byl tam sám a mohl se plně věnovat svému koníčku. Chování morčat. Letitým pozorováním zjistil, že morčata mají spoustu lidských vlastností. Tak například jsou velmi líná a nesmírně ráda se rozmnožují.

Své první morče pojmenoval Adam.  Byl to sameček. Adam téměř většinu svého času věnoval trávení stravy a sledoval proces rozkladu na nakousnuté mrkvi v rohu akvária. Blaženě se rozvaloval v čerstvých a voňavých pilinách. Prostě dokonalý ráj. Pak přišla Eva. Eva byla mladá bílá morčice s lascivním černým flíčkem u pravého ucha. Adam byl dokonale nadšený. Běhal kolem ní a radostně kvičel.  Nadskakoval a natřásal se před ní až měl o něj Kraft starost. Tolik pohybu kolikrát nevydal ani za celý rok. Eva mezi tím nenápadně zabrala Adamovo hnízdo, vyházela z něj všechnu nahnilou mrkev a začala ho nutit aby ji krmil a staral se o ni. V následujících měsících se Adamovi vedlo čím dál hůře. Hubnul a chřadnul. Přestal dokonce jíst. Nakonec musel Kraft zakročit a Evu prodal.

Postupem času Sajmon Kraft zjistil, že se mezi sebou jednotlivá morčata velmi liší a to nejen jako jednotlivci, ale i podle země původu. Morčata z Číny mu například připadala podstatně menší a subtilnější, než ta americká, které měla většinou nadváhu a nevybíravě snědla vše co jim přišlo do cesty. Čínští hlodavci navíc jakoby stále mhouřili oči.

Joachym Sajmon Kraft proto dostal geniální nápad. Rozhodl se vyšlechtit ideální morče. Morče, které by převyšovalo ostatní. Jakousi rasu nadmorčat. Celou kotelnu vybavil obrovskými kotci, skoupil hlodavce z celého světa a pustil se do toho.

Postupem času zjistil, že nevětší radost mu dělají němečtí hlodavci. Byli ambiciózní, přesní a organizovaní. Rozmnožovali se na pokyn bobky srovnávali v rohu kotce do tvaru kříže. Trochu starosti mu naopak dělala ruská morčata. Samečci většinou nutili samičky k práci a sami jen všude pod pilinami schovávali zeleninu, kterou nechali hnít a když ji snědli dostávali se do zvláštního apatického stavu. Na druhou stranu to byla morčata velmi odolná, tvrdohlavá a houževnatá.

Zbytek morčat Krafta nijak nenadchl. Ta česká byla neuvěřitelně škodolibá. Hlodavci z Venezuely začali v rohu kotce pěstovat jakousi zvláštní bylinku, na kterou se stali zároveň závislí. Francouzská morčata byla zase mlsná a grónským bylo v kotelně horko.

Po několika letech výzkumu se nedočkavě pustil do křížení. Výsledkem mělo být nadprůměrné morče ve všech směrech. Základní osu měli tvořit německá a ruská morčata a pak v dalších generacích mělo přijít k vytříbení těchto základních vlastností.

Německo-ruská se vyznačovala organizovaností, odolností, ale také bohužel velkou arogancí. Přidal trochu z českého chovu, který příliš neoplývá sebeúctou a trochu indské příměsi kvůli toleranci. Vzniklá morčata předčila očekávání byla odolná, organizovaná, ambiciózní, tolerantní, ale bohužel měla velmi zvrácený smysl pro humor. V noci se dostali nějak z kotce a svázali mu tkaničky u bot. Když ráno upadl, ozval se z jejich kotce hurónské kvičení. Přimíchal tedy trochu z britského vrhu. Britská morčata měla sice velmi zajímavý výběr potravy, ale hlavně neměla téměř smysl pro humor. Tímto způsobem postupoval i v několika dalších letech.

  Postupem času se mu podařilo vyšlechtit něco mezi dogou a pakoněm. Přičemž výsledné morče bylo schopné nejen reagovat na dílčí úkoly jako zavírat dveře a přidávat do kotle místo Krafta, ale pak i třeba hlídat kotelnu a starat se o ostatní. V noci ho pouštěl proběhnout se ve volné přírodě. To se také nadmorčeti stalo osudným opilý myslivec Doucha, který si myslel, že střílí na malou srnu ho sprovodil ze světa, vykuchal a snědl. Celá Douchova rodina pak při nedělním obědě nestačila divit, když jim údajné srnčí, chutnalo spíše po králičím.

Joachym Sajmon Kraft se pak celé měsíce se ztrátou nemohl vyrovnat. Prodal všechna zbylá morčata, zrušil kotce a začal pít. Týdny se bezcílně toulával po městě a hrozně se nudil. Dokud jednoho dne nestanul před volební kandidátkou nalepenou na veřejném sloupu a dlouho ji pak fascinovaně sledoval.

CHOCKY