skrze

křik racků

přepisuji

ze skleněné matrice

palčivou

síť myšlenek.

nezpívám

ani

nepláču.

mlčky

tvořím

jantarová prsa a

cypříšová

ústa a

z bílé kůry

tvaruji

dvě chladné nohy

omotané

žahavými vlákny

medůz.

měkce se

dotýkám

alabastrové kůže

a skláním

hlavu.

je to

tvé lůno

či vlny z červánků

kde se

mé tělo

otáčí

na nylonovém vlasci

trýzně?

cosi

sladkého

mě vleče k pobřeží.