Probral jsem se asi v sedm hodin. Po krátkém (půl hodiny) sebepřemlouvání jsem se vykodrcal ze své postýlky a zamířil do kuchyně se nasnídat. Po zkontrolování všech, i sebemenších, nádob jsem zjistil, že v kuchyni se asi nenajím a tak jsem vpochodoval do obýváku, kde na mě čekal dva týdny starý (už zelený) chleba s rybí pomazánkou (fialovou). Po zkonzumování této, pro mnohé odporné, snídaně jsem se převlékl a vyrazil do školy.
Bylo páteční chmurné ráno, hustá mlha, že by se dala krájet, se rozprostírala po širém okolí a já si sotva viděl na špičku vlastního nosu. Jen občas jsem zahlédl nějaký ten sloup (když jsem do něj vrazil). Již značně zkrvaven silnými údery o sloupy, dodávky i jiné obyvatele Prahy jsem dorazil ke schodům do školní budovy. To už mlha začínala pomalu řídnout, takže výstup po schodech byl vcelku bezproblémový (o náledí se zde radši zmiňovat nebudu, páč bych se tu nechtěl rozepisovat, jak jsem jel po xichtě z cca třiadvacátého schodu až dolů). Ihned po vchodu do budovy jsem zahlédl šatnářku jak se vyklání z okna. Patrně chtěla vyskočit ven a tak jsem jí s radostí pomohl. Když jsem se už konečně v šatně převlékl, tak zrovna začalo zvonit na přestávku (právě končila první vyučovací hodina, kterou jsem asi zmeškal). Ještě jsem propasíroval větracími otvory u skříněk svých spolužáků kusy schnilého salámu, který jsem oběvil ve své skříňce a pak už jsem definitivně zamířil do třídy.
Ve třídě už jistou dobu probíhala svačino-křído-houbová bitka, ke které jsem se samozřejmě ihned připojil a moje svačina (Olomócké sirečky) skončili na tváři jednoho z nevině přihlížejících šprtů. Zápach vytvořil kolem úsečky (s koncovými body já - šprt) nebezpečný radioaktivní obal, který se brzy roznesl po celé třídě. Slabší jedinci vyskakovali z oken, ti chytřejší skončili na toaletách. Ve tříde zůstali jen ti nejotrlejší z nejotrlejších, kteří byli vůči této zbrani imunní díky dlouholeté praxi. Po zazvonění se většina studentů (krom skokanů z oken) vrátila do třídy a pokračovalo se pouze v křídové bitce (svačiny vylétli z oken nebo se přilepili na stropě a stěnách). Jelikož to vypadlo, že profesor elektroniky přijde zase pozdě, nabírala bitka na obrátkách. Asi po půl hodině mě zničehonic trefila obrovská křída (patrně ještě nepoužitá), což jsem si nemohl nechat líbit a chtěl jsem opětovat palbu, ale najednou se otevřeli dveře! Naštěstí vešel pouze jeden ze spolužáků a tak už jsem na nic nečekal a mrdnul jsem křídu po agresorovi (leč jsem si nevšiml, že za vcházejícím studentem vběhl do třídy i náš profesor na elektroniku a bohužel jsem si nevšiml ani toho, že ho zasáhla jiná, prudce letící křída) a jelikož jsem agresátora přesně zasáhl, zahulákal jsem "TREFIL JSEM HO! TREFIL JSEM HO!". Z tohoto důvodu směřoval první pohled profesora elektroniky na mě. A pohled to nebyl nikterak zvlášť povzbuzující a už vůbec ne uklidňující. Ihned jsem se usadil na židli a tvářil jsem se, že tu nejsem. Profesor se zase usadil ke katedře a rozevřel svůj obrovský klasifikační arch a zadíval se na jedno určitě místo v něm. "No tak teda pude Novotný" prohlásil a škodolibě se na mě zadíval. Cestou k tabuli jsem se modlil k Diovi, aby mi nedal koncové stupně zesilovačů nebo jiná podobná témata. Profesor se mi podíval do očí a řekl: "Koncové stupně zesilovačů. Schémata, vlastnosti, grafy, výhody a nevýhody, použití, no prostě všechno!" Málem mě trefil šlak, ale naštěstí jsem se vzpamatoval, neb jsem si uvědomil, že v prvních lavicích sedí šprti, na které se stačí jen trošku agresivněji podívat a vyklopí úplně všechno, i to co neví. Mezitím, co jsem kreslil jedno ze schémat, se přihlásil student sedící blízko místa dopadu sirečku, zda může otevřít okno. "Dobře, ale nevyklánějte se z oken a nelezte po římsách" prohlásil profesor. Látka ze mě lezla jak z chlupaté deky, ale ošéfovával jsem to celkem s přehledem. V polovině zkoušení najednou zazvonilo. "No tak jsme to nestihli, tak máš za tři." Když už byl profesor na odchodu, přihlásil se další student: "Pane profesore zakrslíku...", profesor, kterýžto nebyl příliš vysokého vzrůstu to přijal asi nelibě, neboť k onomu studentovi zamířil a vlepil mu facku. Všichni se lekli a nahrnuli se do zadu k posledním lavicím. Jendomu šprtovi spadli brýle, tak je sebral a chvíli mžoural. V tu ránu byl u něj profesor, vyrazil mu brejle a začal ho fackovat hlava nehlava. "Co to dělá??" ozývalo se z hloučku v zadním rohu třídy. Profesor začal najednou mlátil všechny! Zůstávali za ním ufackovaní studenti. Nebezpečně se přibližoval i ke mě. Snažil jsem se dostat ještě více dozadu, ale přes zeď už projít nešlo. Nebylo pochyb, že míří přímo ke mě! Poslední studenti padali k zemi! Už po mě natahoval ruku, už mě skoro měl... V tom sem se probudil! Bylo páteční ráno a venku se rozprostírala hustá mlha. Otřel jsem si spocené čelo a věděl jsem, že dneska do školy nepůjdu ani za milion.

http://bobo.crolink.cz