Básníku - nauč mě básnění.
Tma má zas barvu aiolského mléka
Po tvářích slepým starcům stéká
A protiléku pro snílky už nebude a není.
***
Démon mě líbá na jazyk.
Hodina večerní.
Hodina laskání oblaků nad hladinou
Na vodě stíny. Šerem hynou.
Za zpěvů sakrálních.
I země dýchá. Osiky na triptychu
laskají její nerovnosti.
Vědomí volá po věčnosti.
A rozkoš vraždí bez ostychu.
Břeh zaklesnutý do břehu
Na vodě dlouhé šikmé stíny
vpíjí se lačně do hladiny.
A nebe v barvě ořechů.
Hodina laskání. Sténání mlhy nad hladinou
Po vodě stíny osik plynou.
I poutník zlíbá siestu.
Milenci krve se proboří do lůna věčného podobenství
nesčetných incestů.
***
Démon mě líbá na jazyk.
Hodina polední.
Hodina sucha. Země puká.
La Strada líně vítá vyprahlé noci Cabriiny.
měřené zvukem mandolíny.
Z nevěsty je dnes nevěstka
A Nero znovu spálí Řím
Pro trubadúrskou poezii něžných okarín
které se netleská.
Hodina sucha. I studna je puklá v prvních dnech vinobraní
A vinař révu neubrání.
A umírají mnozí.
Faust kupuje si mládí.
A kronika smrti ho uchvátí svým černým humorem milenky zádušní
***
Démon mě líbá na jazyk.
Hodina jitřní.
Ta bývá šílená. Jako krása.
Hrot dívčí touhy zabořen do lůna -
- u splavu zpívá prostovlasá.
Básnířko - nauč mě básnění.
Démon mě uštknul nad kotníky,
vilné je sperma poetiky.
A protiléku pro snílky už nebude a není.
Bouřnice - nauč mě běsnění.
Z legií mračen zbyly mráčky
Vítr je krájí na obláčky.
A protiléku pro snílky už nebude a není.
A Viktorka - zrozena z krve básníka a dávné prozaičky-
- tisíckrát převtělena,
dál zpívá u splavu své věčné Miserere.
***
Démon mě líbá na jazyk
Hodina půlnoční
Dlaň očištěné ženy v náspu z vlčích máků
Jizvy a šrámy od bodláků.
A vášeň pro býlí.
Odešla okouzlena.
Na hrobu básnířky nalezneme
Epitaf nezachytitelnosti.
