Za sedmero horami a sedmero fabrikami, žila byla červavá Krakulka. Byla to hodná holka. Každý den ráno v 14:00 vstala a jala se umývat maminčin zlatý chrup, uklízela ve světničce a leštila otci zánovní kanady.

Jednou však jí její vězeňský rytmus přerušil podivný zvuk. Něco píplo ve skříni. A zase a zase.

"Co to?" Tázala se Krakulka?  Že by zase nějaký rómský občan, kterého si otec zavřel do skříně na pozorování?"

Ale ne, tentokrát to cigoš nebyl. Znělo to spíš jako...no ano vysílačka. Vzala přístroj pomalu a zlehka lopatou po krytu a když se stále ozývalo pípání, uchopila komunikátor, dala si ho k  něžnému oušku a poslouchala :"Tady je babička přepínám!"

"Haló babi to si ty?"

"Ano, ano děvenko, kdo jiný."

"Ó bábi, copak potřebuješ? Vždyť už jsi dala svým citům průchod a šlohlas matce invalidní důchod."

"Vím děvenko, vím, ale potřebuju založit, tak půl sta. Pořád teď za mnou chodí myslivec a chce abych mu za to platila nezdvořák a přitom jsem bývala tak hezká."

"Stáří klame babi, ty si hezká pořád, teda sice už jenom na fotce, ale to je taky dobrý...Tak co teda potřebuješ?"

"No to sem ráda, že se ptáš, potřebuju aviváž!"

Krakulka se zamyslela: "Co to zas ta baba chce, žádné prachy nemá co by mi dala, na to se jí můžu vy...

"Tak co? Přijdeš holka?"

"Jistě" Odvětila Krakulka a několikrát lopatou proklela ten hloupý vynález.

Matce neřekla ani slovo. Sbalila žebradlo, šoupla do něj štriclu chleba, žufan, kbelík a pár balených cigár.

Tak to by bylo a teď něco na sebe. I jala se Krakule hledat něco na sebe. Otcovi  16ky kanady jí byly už půl roku malé tak si vzala svoje okované gladiátory. Přeci jen, úchylů je spousta a kdyby náhodou nějakého potkala tak ať vidí, že jsou jedna rodina.

Zbraň nepotřebovala, už její krásný vzhled dvoumetrového zabijáka všechny odrazoval.

Vydala se tedy na cestu. Zašlapovala zajíce, lovila srnky a jinak si krátila dlouhou chvíli když přišla na rozcestí...

"Ó kudy teď ?"rozesmutněla se Krakulka, žádný úchyl na obzoru ani ti lidi tu už nechodí. No což, vzala tedy korunu a hodila si kterou cestou půjde. Ale než stačila mince dopadnout, kde se vzal, tu se vzal, stál před ní kardinál Vlk.

"Dobrý den slečinko, kampak tak sama? Do lesa na jahody?"

"To těžko v lednu frajere!"odvětila pohotově Krakulka a přitáhla si šňurky na gladiátorech.

Rozlehlo se trapné ticho. Nikdo nic neříkal....

                              ...  po několika hodinách ...

 kardinál  se nadechl, zafuněl a hupls na Krakulku. Ta potěšena zájmem starce přijala ho na svou hruď a chvíli dusila. Vlk začínal fialovět, kašlat a panenky mu lítaly do všech stran, kousl krakulku do prstu a s úpěním vyrazil k lesu...

"Slaboch,"pomyslela si...ti dnešní světci nic nevydrží a to mají ve znaku gymnastu...

Znechuceně se tedy sbalila a vyrazila k domečku babičky neomylně správným směrem po větru, teda po smradu.

Domeček jako ze škatulky...prostě klasicky hranaté komunistické dílo.

Chytla titanovou kliku, kapičku zatáhla a urvala ji.

 "Nu což, pomůžu si nohama," řekla si a vykopla svou nyní 19kou nohou dveře(to víte cestou napuchly)

Uvnitř seděl myslivec a kouřil si *censored*

"Kde je bábrle!" Zařvala vztekle Krakulka a zapálila cígo.

"Koupe se nahoře ve vaně," usmál se podle myslivec a očistil od tmavé stařecké krve svůj lovecký nůž.

"Ty bídáku, připravil si mě o pravidelný důchod. Zabiju tě" zakřičela z plných sil, až spadla omítka...

V tom kde se vzal, tu se vzal, zase tu byl kardinál Vlk, lišácky se usmál, poplácal svého dlouholetého homosexuálního přítele myslivce po zádech a povídá: Tak teď tě mám Krakulko, v té vysílačce sem byl totiž já muhehe!!!" Zasmál se šíleně.

Naše hrdinka zůstala civět, chytla žufan z žebradla, na hlavu si připnula kýbl, hodila po myslivci štriclu chleba, který po ráně omdlel a jala se mlátit Vlka po hlavě a několik ran dostal i do*censored*. Po chvíli už nekladli odpor. Jejich mozky se celkem vyjímali na babiččině růžové tapetě...

Krakulka jak víte nebyla žádná žoužvička, takže jí nedělalo problém vzít oba zbytky lidí na ramena,donést ven, naplnit jim rozpárané břicha babičkou a vhodit do studny. Poté počkala, vytáhla je a pěkně naložené je ufritovala a snědla.

Ještě zašla prohledat barák jestli je tam ta avizovaná aviváž...no samozřejmě tam byla. babička ji totiž dělala z chrobáků tak se jí to zdálo od začátku podezřelé.

Spokojeně tedy počkala ještě do zítra, vyzvedla babiččin důchod a odešla domů za svou prací. Po cestě zemřela na otravu jídlem. Myslivec byl totiž jedovatý....

A tak milé děti, jestli neobživla, tak je mrtvá dodnes...