|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jdu Jde za mnou
Otočím se Běž domů povídám
Zavrtí ocasem Jdu dál Jde za mnou
Jsem doma Sedí vedle mě
a pozorně mě sleduje očima
Nejsou to psí oči
Každý den odcházím ráno
a večer se vracím Jde pořád za mnou
a sleduje mě očima Nakrmil
bych ho ale nežere Jen vrtí
ocasem Je veselý jako štěně
ale nežere Na zahradě jsem
začal nacházet mrtvé kočky
Byly roztrhané ale
nechyběl ani kousek Zakopávám
je dozadu pod kaštan Sleduje
mě pozorně očima Nejsou
to psí oči V noci něco
zakouslo sousedovic vlčáka Sedí
vedle mě Když na něj promluvím
vrtí ocasem ale žrát mi nechce
Už dva týdny mi nepřišlo
nic do schránky Volal jsem na poštu
Prý si mám jít dopisy vyzvednout
sám Jak ti mám říkat? ptám se ho
vrtí ocasem a snad jako odpověď
nebo aby mě pozlobil trochu
zavrčí Má velké ostré
zuby Vrtí ocasem
Dívá se na mě Nechce žrát Dívá
se na mě Ale nejsou to psí oči
Ne, vůbec to není
tak jednoduchý. Ani v pokoji, ani
opřený o stěnu chodby, ani před barákem
na zemi. Hledal jsem už
snad všude, po kapsách, v taškách
které normálně používáš, díval
jsem se do peněženky (přiznávám -
i do tvé) a do diáře, jenž ovšem
zeje prázdnotou. Prolistoval
jsem už dobrou půlku knihovny. Telefonoval
do ztrát a nálezů. Prohrabával
všechny šuplíky v dílně. Volal jsem
přátelům „Nevíte, kde je?“, i těm,
k nimž jsem vždycky zachovával jistý
odstup a oni mi opláceli
stejnou mincí. Google
mi sice dal nějaké indicie, ale
nevedlo to nikam. Překročil
jsem hranice studu a ptám se už
i cizích lidí – cestujících v autobusech,
prodavaček u pokladen,
operátorů když nečekám na přepojení,
dětí na hřišti se neptám
zato hovořím s jejich matkami a ani ony,
přestože matky vždycky
ví, neví. Ve sklenářství je
inventura. Snaha vzpomenout si
co bylo před týdnem
před čtrnácti dny nebo dokonce
před měsícem je marná.
Až budeš mít čas
zeptám se tě taky. Nechci rušit. Ztrácím
trpělivost. Někde být
musí. V jedné
zoufalé chvíli jsem zvonil
na domovní zvonky a ptal se, pokud
byl někdo náhodou doma. Hledal jsem
snad už všude. Ne, vůbec to není
tak jednoduchý. Tak jednoduchý
to rozhodně není. Zítra
se tě zeptám taky. Když budeš
mít kdy.
|
|
|
