V Reflexu 17/2009 je článek Vyvážená pitomost. Po jeho přečtení jsem se podíval na datum, ne není prvního dubna, aprílový žertík se nekoná. Téma je tak pitomé, že bude nejspíš pravdivé. Text hovoří o nejnovějším dokumentu z dílny bruselských budižkničemů (které budeme za pár dnů opět volit), totiž o vyvážení počtu mužů a žen v divadelních souborech, včetně vedení. Zpočátku MUSÍ soubor obsahovat poměr 2:3 ženy:muži, v konečné fázi půl na půl. Rozumí se bez ohledu na talent a umění dotyčného, bez ohledu na hru, která je na repertoáru. V tomhle poměrně velkém zádrhelu eurobyrokratpánové/dámy nevidí problém, ženské role se do klasických her jednoduše dopíší a nové kusy se vytvoří dle vyhlášky.

Mimochodem zákon nařizuje srovnat platy. Souhlasím. Proč by nepřekonatelná Šeherezáda Hana Maciuchová měla mít větší gáži než herecké dřevo ošklivka Katka Janečková (a ta zdaleka není nejhorší v široké nabídce souborů a televizí všeho druhu). Talent totiž, jak se dočteme v příslušné normě, talent není jediným vysvětlením umělecké kvality díla. Samozřejmě, když kouknu v úterý/čtvrtek na legendární Růžovku, ve středu na nekonečné VKV…..vidím, že k vytvoření profesionálního úspěchu netřeba mnoho. Na druhé straně se mi bude stýskat po famózních hereckých výkonech, které zmizí. Zde jmenovat si netroufnu, je jich nesmírná plejáda. Přeci jenom několik, na dlouhou dobu možná poslední připomínka: Robert Downey jr. v roli Chaplina, Ben Kingsley v roli Gándhího, Robert De Niro v mnoha rolích, Orson Welles v jákékoliv roli, Depardieu jakbysmet, Meryl Streepová v Sofině volbě… Vidím ve vašich očích vlhko, když si dosadíte svůj oblíbený film s hereckým výkonem oblíbeného mistra/divy a uvědomíte si, co za totální hovadinu z hlavního Špidlostanu přišlo.

Ale co s tím? Je mi jasné, že tohle je pouhý začátek nepřeberné řady nesmyslů, které nás čekají (a že už jich za těch pár let, co jsme členy tohoto exluzivního spolku, bylo…). Protože, když to jde u herců, proč by to nešlo u policie, např.? Už vidím, jak se slabší a pěknější pohlaví žene do traktorů, stíhaček a kanálů, naopak vidina pánů strouhající nehty, je zábavná. To mi zas ponouká myšlenku, kde já už něco podobného slyšel? Jestli to nebylo v oné nenáviděné totalitě…

Otázka dne zákonitě zní:

V čem jsme si tedy pomohli?