|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
V hlavě prázdno a tma za víčky,
na zápěstí od žiletky rýhu,
pramen vlasů spálený od svíčky,
myšlenky dávno utopené v lihu.
Prsty kloužou po strunách,
hrdlo kytary tiše křičí,
bolest připlouvá ve vlnách,
i ty dobrý vzpomínky ničí.
Stíny tančí po holých stěnách,
objeví se a zase mizí,
sny o chlapech a o prachách
se dnes zdají tolik cizí.
Zůstala jsi sám v depresi,
skleněný popelník o zem se tříští,
máš strach, co život vezme si,
co bude ve chvíli příští.
Řveš, ale kdo to slyší?
Ze stolu hrneš věci vztekle.
Otevřená žíla hlas dost tiší...
Myslíš, že líp ti bude v pekle?
Vidíš pár kostnatých hnát,
jak pomalu tě v dlani drtí,
bojíš se sedět, bojíš se vstát,
bojíš se života i smrti.
Po prázdných rukou krev ti stéká,
svíčku života hasí slzy,
Cháron s lodí k břehu spěchá,
úleva přichází brzy.
Nehybné tělo válí se ve špíně,
balíček perníku opodál pohozenej,
krvavá žiletka leží ti na klíně...
Tak co, slabochu, jsi teď spokojenej?
|
|
|
