Vonělo předjaří

a já se cítila

tak neskutečně svobodně

sama, bez závazků

a bez touhy to změnit.

Přestala sem hledat,

doufat, číhat jak na lovu,

po nocích křičet osaměním,

začala dýchat, žít

a stíhat mnoho jiných věcí...

Pak přišlo jaro,

když si se objevil,

cizinec v našem městě,

chtěla jsem tě jen provést

a nečekala nic.

Jeden večer a jeden den

bezstarostně stráveného času,

začalo to bolet,

až když ses neozýval.

Teď už vím proč

a raději bych,

kdyby náš příběh

skončil nezájmem,

jako mé ostatní

dávné epizody.