1. Obecné pojednání

Název tohoto článku není nadnesený. V Rusku, ještě více pak v odlehlejších oblastech, je neskutečně jiná realita, kterou si my zde, zvyklí na euro-americké poměry, nedokážeme představit. Pokud by jí člověk chtěl blíže pochopit, nejjednodušší cesta ke střízlivému pohledu na Rusko, v tomto případě na Kamčatku, vede asi jenom skrze láhev vodky:) Pokud to člověk nepřehání, pomůže mu to. Protože jinak by si musel myslet cosi o nicnedělajících a degenerovaných individuích, jejichž myšlení nám prostě zůstane vzdálené, kdyby na chleba nebylo. Když jsem se teď (srpen 2002) vrátil z Kamčatky, zařekl jsem se, že deník psát nebudu, neboť při vlastním cestování všechny jiné činnosti zabírají člověku příliš mnoho času, než aby se mohl soustředit na dění a život okolo sebe. Své slovo jsem dodržel, nicméně mi to nedá, než napsat alespoň určité fragmenty ze života a dění na Kamčatce. Pro začátek alespoň obecné pojednání a pár zeměpisných faktů pro ty, kteří nemají ponětí, kde Kamčatka vlastně leží a co se skrývá na tomto podivném, leč nádherném poloostrově.

Kamčatka leží na nejvýchodnější části Ruska a vzdálenost od Česka činí 11 časových pásem. Tedy ještě jedno časové pásmo za Austrálií. Na časové přeorientování (jetleg) to úplně stačí a člověku většinou zabere tak týden, než se dostane do normálu a přestane vstávat ve tři ráno a usínat ve čtyři odpoledne. Kamčatka je zhruba 7x větší (472.000 km2) než Česko a v současné době tam žije 470 tisíc lidí.  Na jednoho člověka tedy připadá 1 km čtvereční. Největší hustota je ale v Petropavlovsku Kamčatském a Elizovu v Apačinském zálivu, kteréžto dvě destinace tvoří jeden velký městys. Zbývajících 80 tisíc obyvatel, kteří nežijí zde, je rozeseto po zbytku poloostrova. Kamčatka je zajímavá mimo jiné tím, že je vznikla dávnou sopečnou činností, koneckonců jako třeba Česko, jenže na jejím území je stále 28 aktivních sopek, z celkového počtu 160. Nejvyšší z nich, na kterou jsme se pokoušeli vylézt, je Ključevskaja a má cca 4800 metrů. Velmi zajímavý je pohled, když přilétáte do Petropavlovska a pod sebou vidíte jen mlhu, která je zde velmi častá. Z této mlhy ale vykukují špičky, většinou zasněžených vulkánů, takže tvoří bizardní, velmi zajímavý a fotogenický obraz. Ještě je zajímavé připomenout, že Kamčatku omývá z východní části Beringovo moře (severní část) a Tichý oceán (logicky jižní část) a na západě pak moře Ochotské, ježto jsou všechna velmi studená. Pokud vlezete do jejich vod před Rusy, stáváte se předmětem obdivu, nezřídka pak ocení tento výkon tím, že vyndají z kapsy láhev vodky a se slovy „ně vazmóžno“ vám dají loknout, aby jste se rychleji zahřáli.

Toliko prozatím, v dalším dílech tohoto miniseriálu se zaměřím na popis lidí, života a přírody na Kamčatce, jednu část bych chtěl také věnovat partičce českých plynařů, kteří tam budují plynovod.

Dotazy, náměty a kritiku přijímám na mailu: ousel@volny.cz

Další informace můžete získat na stránce www.volny.cz/ousel, kterou již mám skoro hotovou.