Martin (Stálý,Redaktor) - 24.10.2002 > Připomněl jsi mi s tím jeden takový podivný sen, který jsem měl asi před týdnem a pořád na něj musím myslet...byl to poměrně dost dlouhý příběh, ale podstata byla ta, že mne celou noc někdo neviditelný učil chodit nad zemí a dokola a dokolečka mi opakoval, že jakmile nebudu věřit tomu, že to jde, že se nikdy od povrchu neodtrhnu. Po dlouhém úsilí se mu podařilo mne o tom přesvědčit a sotva jsme zapochyboval, spadl jsem zpátky na zem:-) Nejzvláštnější na tom snu je, že teď, když jdu městem, si na něj vzpomenu a jakoby to chci zkusit...prostě připadám si jak blázen, ale z té hlavy to nejde nějak odstranit:-))) Ale to bylo jen z osobního prožitku, k té básni...podle mne je ta podstata dobrý nápad, ale provedením bych to ještě trochu přemodeloval...jde o to, že sdělíš tu podstatu věci, ale tak nějak nedáš čtenáři možnost zapojit vlastní fantazii...nemyslím tím, že bys to měl zkazit nějakými zbytečnými složitými metaforami pro efekt, ale prostě šel bych na to třeba...nevím, třeba z pohledu narozeného srnčete...jak má slabé nožičky a jak chce vstát a jak se vše odehrává na zeleném moři trav do kterého se ty nohy neustále boří...prostě, tohle nebyl asi nejlepší příklad, ale tak něco...aby jsi psal o tom, o čem píšeš, ale aby si čtenář měl možnost spoustu věcí domýšlet...ber to však jako ryze subjektivní názor, jiný bude mít zase jiný názor..no znáš to:-)
| |