Naprosto omlácená věta.

Sděluje bez-přívlastkovou pravdu.

Pírko, co se snáší na zem,

padá pomalu,

horkým stínem končícího léta.

Nikdy jsi neřekla, že končíme.

Jedu tím tunelem, který miluji,

vlakem po jedné slepé koleji.

Proto jsme zůstali ležet,

propleteni.

Najednou sdílíme teplo,

máme společnou tepnu

a zatáčky, co nás málem zabily,

jsou v dálce,

bez hrozivých obrysů skutečnosti.

Nevšímáš si oprýskaných lží,

beztak umřely, když začalo jít o nás.

Jsem vděčný, že trháš jahody a já smím

podávat šampaňské.