Ticho se tiše nafukovalo,

k polednímu mělo břich k prasknutí.

Syčelo, ale tiše.

Břicho bylo zlaté slunečním světlem

a drnkalo si na kytáře, jen na jedné strunce.

Že helsbels, že nojs polúšn. Ale tiše.

Sny, které přijdou na každého. O plných stadionech, o školní uniformě

o prázdniny a na celý život, o kačacej chôdzi.

V konečcích prstů
horko požárů.
Nikdy nevyhaslých.
Blíží se svátek Jana z Husi,

škvíří se kůže a oči skáčou z důlků.

Hajuej tu hel, ajm on dz hajuej tú hel, mistře!