Zabiti svou samotou  

odletí a stejně se nespletou

dva milenci spící v bytě

pro rozkoš svoji nevidí tě

ale kde je pravda jejich rozkoše

zapadla již teď  leží někde u koše?!

Však přijde jednou to přijde

okamžik kdy na malý mžik

srdce rozumu dá prostor

a hebká slůvka zkamení

Pak milenec protrpí slova

a nebude milenku znát již znova

Ona mu na ticho odpoví

v malinkém jejich podkroví

„snad na okraji našich dní

jsem tvou první a poslední“