Andrea Sedláčková vstoupila do českého filmu před dvěma lety se snímkem Oběti a vrazi. Režisérka a scenáristka, žijící hlavně v Paříži, vnesla do českého filmu nejen nezvyklé téma sourozenecko-mileneckého vztahu, ale také nové postupy, zejména v oblasti střihu. Přes některé nedostatky, zejména nedotažený závěr, působilo její dílo originálním a svérázným dojmem.

Nyní přichází Sedláčková s druhým snímkem – režisérka je tu opět i autorkou scénáře, hlavní ženskou úlohu znovu vytvořila Ivana Chýlková. Také téma vypadá na první pohled bizarně – milostný trojúhleník, v němž je manžel sám iniciátorem ženiny nevěry.

Bohužel ale Sedláčkové snímek není ničím jiným než rozvedenou a protahovanou anekdotkou. Ministryně žije už delší dobu v manželství, které ani jednoho z aktérů neuspokojuje, rozvést se však kvůli své pověsti nechce. Muž, který netouží čekat do příštích voleb, přemluví svého nejlepšího kamaráda, aby tedy jeho ženu svedl. On si je při tom natočí, a manželka už pak rozvodu nebude moci bránit. Kamarádovi se zadaný úkol bez větších problémů podaří splnit...

Inspirací pro Sedláčkové film byla prý krátká zpráva ve francouzských novinách. Jak zmiňovaný příběh ve skutečnosti skončil, nevíme, nicméně režisérka si s rozvinutím příběhu viditelně nevěděla rady. Dobývání ženy mužem, o kterého ona nestojí a který by sám od sebe nikdy nestál o ní, tedy to, co by mohlo tvořit těžiště příběhu, je tu pojednáno dosti zkráceně a vlastně téměř bezproblémově. (Není divu, když se ženino odmítání omezuje téměř jen na hravé: “Ale spát s tebou nebudu!”) Kamarád hrdinovu manželku svede – a co dál? Přichází chabá náhrada ve snaze dostat ženu na vyhlédnuté místo v lese, odkud ji bude manžel natáčet. Samozřejmě přicházejí neznáze, protože paní ministryni se právě na tohle místečko vůbec nechce...(Prostý nápad sledovat kamerou byt nepřijde kupodivu nikomu na mysl.)

První číst snímku je alespoň vtipná, zejména díky častým narážkám na politiku, v níž se hlavní hrdinka pohybuje – například poznámku opilé řídící ministryně o tom, že “ministři nemají plíce!”, kamarádovu reakci na její vystoupení v televizi “Jsi z nich nejlepší – no, mezi těma debilama to není takovej problém” či řeči rádobyvzdělaného majitele baru ve stylu “Co chcete udělat pro střední třídu?” (Můžeme si ovšem klást otázku, zdali by se natolik talentovaná režisérka měla spokojit jen s tím, vyvolat u diváků smích.)

Ve druhé části se ztrácí i humor, na řadu přicházejí dosti nepravděpodobné zvraty v chování aktérů a několik zcela nelogických okamžiků (například situace, kdy ministryně v kamarádčině bytě ukáže jejímu nečekaně se vrátivšímu manželovi svého milence, přestože muž se sám chystal hned odejít). Naprosto nadbytečně působí také nedotažená zápletka s údajnými pronásledovateli hlavní hrdinky, jako by převzatá z nějakého akčního filmu.

A řekli-li jsme již, že ve svém prvním filmu režisérka nezvládla závěr, u Musím tě svést se už jedná o naprostou bezradnost. Autorka si zjevně nevěděla rady, jak svůj příběh ukončit, proto jej nechala prostě vyšumět do ztracena.

Üstřední trojici filmových hrdinů ztělesnili Ivana Chýlková, Jan Kraus a Ivan Trojan. Postava Chýlkové je na ministryni poněkud naivní a jednostrunně ztřeštěná. Naopak Trojan působí až příliš nejednoznačně – jednu chvíli je to krutý cynik, využívající nejlepšího kamaráda k ublížení manželce, jindy působí naopak citlivě a ublíženě. Kraus si ve své roli “hraje”, dělá různé obličejíčky, gesta, pronáší vtípky a bonmoty – ale to vše dohromady neskládá plnokrevnou figuru.

Ostatně všechny postavy nepůsobí bohužel příliš uvěřitelně, a jejich chování je proto namnoze záhadou. Kdo co ke komu cítí, a proč se v určité chvíli chová právě tak a ne jinak, to se může divák opravdu jenom dohadovat. (A nezdá se, že by šlo o rafinovaný autorský úmysl.)

Originální není snímek ani po formální stránce. Neustálé prostřihy na temnou ulici s projíždějícími auty působí samoúčelně, nezvyklé střihové techniky se tu autorka vzdala. Také hudba Tomáše Varteckého, zprvu působící neotřelým dojmem, se časem stává monotónní.

Sedláčkové film tedy působí ploše, rozvlekle a obyčejně. Naděje, které vyvolala svým prvním snímkem, jím rozhodně nenaplňuje.