Kde jste Vy pane, co lásku jste mi maloval?

Srdce mé, štastné bylo.

Vším však štěstím tím, puklo.

Pak zaplakalo a odletělo.

Sedí ted v zahradě života květin

a táže se:

Kde jste Vy pane, co nechal jste jej zemřít?

____________

Kde jste vy lidé, jež paletou na tvář štěstí jste kreslili?

Ta tvář štastná byla.

Ona úsměv měla.

Ted´ stojí v oáze klidu neštastných duší,

a ptá se:

Kde jste vy lidé, co tvář její jste zapomněli?

_____________

Kde jste vy slzy, slané spásy,

co hladinu vyschlých očí jste zalily,

vyschlé oči, jež jste zachránily.

Ony žily.

Ony jiskru měly.

Ted´ zoufale hledají cestu vran,

které nad rájem táhly a zmizely....

a táže se vás:

Kde jste vy slzy, co vyschlé oči jste nevzkřísily?