Zpěv rezavých strojů
a v tichu Poldi Kladna
Stehlík tam pěje
a skrz obymadla
krvácím 
a véčka prstů
uvězněna v ruce
vyčichl parfém
nežné revoluce
a muž s krátkými kalhoty
žebrá po Nobelově ceně
všechno je naruby
vše je obráceně

Ještě se nevztyčily
mosty v Sarajevu
jako bych nevěděl
že hněv zas vzejde
z hněvu
padají dvě věže
Babylónu
a vzduch
má pachuť po cyklónu
nějak jsem vykolejil
a v krvi kofein z espress
můj život škola Beslan
život je Něvský expres
mezi Moskvou a Petrohradem
jsem vykolejil
jakýsi básník
prý i debil
co nepracuje
v baru básně skládá
a před Paroubkem se neovládá
a plete si ho z Gottwaldem
jak židé
kráčím Buchenwaldem
prací prý ke svobodě
mám průjem
a hnojem
korunuji vaše chrámy
prožrané korupcí
gripenů a dálnic
a nad modlami
chystají privatizaci
ducha
země je hluchá
a Jezábel
kritička našich děl
už chystá Zákon
chystá střelbu do davů
mám duši bolavou
ještě z poslední okupace
Internaciónála
Píseň práce
Óda na radost
mám toho dost
s číslem na zápěstí
s čipem z Bruselu
nová římská říše
bordel všech bordelů
to klišé
jež si žádá doba
vzývat svého boha
krále Belzebuba