Když je špatné, je jako kyselina.

Sžírá tě zevnitř, sžírá tě zvenčí.

Olověná pírka padají do propasti.

Do hluboké rokle tvé duše.

Nezbývá než společně žít až do svého konce.

Čas se vleče jako brokátová stuha po vrcholcích pichlavých hor.

A ty musíš na svých bedrech vláčet to zrezivělé břímě.

Ohýbá tě až ke kořenům moudrých vševidoucích stromů.

Zrychluješ svůj mrazivý dech a kyslík si s tebou hraje na schovávanou.

Zrychluješ svůj krvavý krok, ale stejně mu neutečeš.

Svědomí je rychlejší než ty sám.

Ten boj je tvou životní prohrou.

Prohry sebe nad sebou...