TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Neděle 22.12. Šimon

Všechny rubriky

		Miniatury,blbůstky

>		Miniatury,blbůstky

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

o dvou
Autor: jafa (Občasný) - publikováno 15.12.2009 (18:17:48)

	whispermoonlite (Občasný) - 18.12.2009 > jafa> Když jsem sousloví "obálka víček" četl, tak to ve mně cuklo, jak to ve mně cuká, když narazím na nějaké takové slizské, řekl bych i vyčvachtané spojení. - Pro básničku to zas tolik neznamená. Mně se líbí pointa s přechodem tmy zpoza víček do tmy za okny. - Ale proč obálka? Vždyť se motiv "posílání" tmy nijak nerozvíjí (leda by to byla obálka knihy, což by mělo svou relaci s vydáváním - ale to mi naskakuje, až nyní. myslím, že víčka sama asociují dopisní obálku. Měl jsem pocit, že tě napadla jakási ozdoba oné chvíle, tak jsi ji použila. nemohu uvést konkrétní případ, kde jsem na to narazil, ale to místo mi zní tak otřele, jak říkám. Zase na tomhle příkladu text vůbec nestojí. Mnohem zajímavější jsou tvé postřehy a možnostech upřesňování přesnosti. Potom jsem rozvíjel úvahu o tom, jak se všechno psaní děje na reziduích četby. To není nic nového. a jak četba ovlivňuje jazykový cit. prostě to celé vidím podobně, jak ty. Proč nevidíš to, co já, má dvě hlavní příčiny. jednak nejsi já celkově, pokud jde o obecnou zkušenost s texty. Už to nám oběma dává jiný zrak. A potom je zde různost našich rolí při vnímání tohoto konkrétního textu. Představ si osu: psychofyzická osobnost-autor-lyrický subjekt-tvar-vnímatel. Každý jsme na jiném pólu. Já se k tvým bohatým představám, o nichž nepochybuji dostávám nejprve přes tvar (a přes sebe, svou zkušenost). Když jej rozkóduju, mohu rekonstruovat další složky. Nejdál se mohu dostat k tomu, že budu projektovat své vlastní prožitky, představy atp. do volného místa subjektu básně. V tom nejlepším případě ve mně celý proces vyvolá PODOBNĚ bohaté představy. Ovšem nikdy to nebudou ty tvoje původní. Ty, abys mohla vidět tvar básně, musíš se co nejvíce přiblížit pólu vnímatele. To se obvykle děje s časovým odstupem, taková je má zkušenost. Nebude to nikdy mé vidění, ale v konečné fázi v tobě text bude vyvolávat bohaté představy a prožitky, které budou PODOBNÉ tvým původním. poznámka na okraj: Sartre v Co je literatura? tvrdí, že autor nemůže své dílo nikdy vidět jako objekt, protože jeho pohled je vždy kontaminován zkušeností tvůrce, tzn. identitou, od níž nemůže být nikdy jako čtenář oddělen. Tohle funguje, když stejně jako Satre nepřipouštíš roli nevědomí v procesu kontinuální proměny identity. Pro Sartra neexistuje možnost, že je v tobě neustále jakýsi využitelný, dosud nerealizovaný potenciál, který ti umožňuje postavit se na jiné místo jako "já", oddělovat se od svých předchozích "já". - Ono je to složitější, ale v pozadí toho je předpoklad, že si nikdy nebudeš ve své prošlé zkušenosti cizí, že se neuvidíš z pozice někoho jiného. - Mně přijde naopak samozřejmé, že v okamžiku dopsání slova se od něj odděluješ, přestáváš jím platit a do uvolněného prostoru se tlačí další slovo, jímž se stáváš. Záleží, jak velkou výseč si vybereš, třeba větu, báseň, román, ale pokaždé je zde nějaký okraj, který tě od díla odděluje. Ovšem je pravda, a tady hraje roli čas, že po určitou dobu zůstává tvé vnímání kontaminováno tvou autorskou zkušeností při vzniku díla. No, tak vidíš, mohl bych psát furt pryč, protože se otevírají další témata, a další věci bych musel podložit a vysvětlovat. Ne, že by mě to nebavilo, neboť máš, jak už dávno vím, vždy nějaké podněcující a do hloubky pronikající postřehy, že mi to nedá (a díky za ně!), ale z kolotoče je třeba umět i vystupovat. :) nejlepší bude, když zas něco napíšeš (oprášíš si jazyk a styl - haha :) - a já se na tom svezu.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli whispermoonlite
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + osm ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game