Město spí
a má otevřené oči
jako my
když ležíme uvnitř zdí
v tůních tmy
s ústy plnými zlatých rybek
chtějíce zaslechnout rozbřesk
a ržání zkrocených koní
když se páří na periferii
jako chudí milenci
město bdí
když prší a stačí natáhnout z okna
ruku se sklenicí
a pak pít
ještě jako nikdy
ten vír co krouží po stěnách
a pak sníst střepy
k divné snídani
nebo jimi jen tak projít
je čas
obléci se
a padat ulicemi
kolem barů kde voní vanilkové cigarety
a mísí se popel
až tam kde ti není nic platné
to co za co se považuješ
a vidět funebráky
sbírat po ránu anděly
město sní
a je cítit syrovým masem
zapadlým sluncem
i jen tak
když zvedají se vločky vzhůru
těsně u země
a ženy se mi dívají do očí
protože mají hlad
a mé tělo
je jen sníh
|