mrtulník

maluju šibenici
                pochybuju
                            vážně
         že to uhodneš
kocoure
   obléknu si sukni
          abych ji mohla vyhrnout
                                          vejdu 
                                              rozvážně
                 dle výrazu tváře tvojí
            druhu ordinace
    postoje tvého těla
poznám
   až na místě
             co bude třeba
                              snad
     naše oči se potkají 
konečně
      obávám se však
                    že ty tvé
                       do mého dekoltu se přisají
                                                 výš nedojdou
                                   na půli cesty
                             zůstanou
            uvažuju o roláku
    ale naštvat tě nechci
trénovat nechodíš
               jsi jen v práci
                        zvykla jsem si už
                                               že tvé plány
                                    nedosáhnou výš
                                než
                           k mému výstřihu
                       chápu 
               rozmrzelost tvou
          když kvůli kolenu
      se nesvléknu
úplně
  zeptala jsem se
                    jednou: 
                          "Víš,
                                 jakou barvu mají
                                                         mé oči?"
                                             zmáčkl jsi 
                           tlačítko výtahu
                  a unesl mě
          do podkroví
       tam
   kde              
doktoři
        spí
           prokoukla jsem 
                            tvoji pózu
                                       únik
                                         neurózu
                           mé koleno
                         tě
               převezlo
       mé rty
tě dostaly
        nějak nevím co uděláš
                                       se sestrou
           až bude třeba mě píchnout
      řekl jsi:
 "Tyrkysový
kalhotky..."