Před nádražím jsme si vzali taxíka a dojeli k mému domu. Vystoupili jsme. Ona se dívala na dům a řekla:
"Myslela jsem si to" překvapeně jsem se na ni podíval a hledal v jejím obličeji známky odporu vůči mému tajemství. Ona se však pořád usmívala.
Prošel jsem hlavní brankou a zamířil ke vchodu. Šla mlčky za mnou. Vešli jsme do haly. Odložila si batůžek a samozřejmě vkročila do pokoje.
"Nebyl důvod vyprávět o svém majetku" obhajoval jsem svůj honosný dům.
Nepřestala si prohlížet různé předměty vystavené ve vitrínách.
"Počkejte tady"

Vyběhl jsem po schodech do patra, kde jsem chtěl vzít pro svého hosta čistý ručník a župan. Nahoře jsem si všiml skrze pootevřené dveře do ložnice, že postel byla odestlaná. Že by Ellen půjčila dům své mladší sestře? Několikrát to tehdy udělala, ale vždy se mne předem zeptala. Přišel jsem blíž a docela zřetelně jsem viděl, že v posteli někdo spí. Opatrně jsem dveře pootevřel. V posteli spala Ellen. Polil mne studený pot a podlomily se mi kolena. Co tady dělá? Rychle jsem přivřel dveře a přepadla mne panika. Na okraji schodiště jsem uviděl Ghanee. Tázavě na mne hleděla. Můj neklid nešlo skrýt.
"Moje žena je tady…!" zašeptal jsem vyplašeně.
"To je dobře" řekla Ghanee a než jsem stačil cokoliv udělat, byla už v ložnici. Došla až k posteli a klekla si vedle spící Ellen. Chvíli ji pozorovala a potom se nad ní sklonila a políbila jí dlouze na ústa. Stál jsem vyjevený ve dveřích a dofal jsem, že to co vidím je snad jen sen. Chtěl jsem se hned z toho snu probudit. Ellen něco zahuhňala, pootevřela oči a začala se obracet na bok. Prudce si však znovu lehla na záda. Nyní si Ellen a Ghanee hleděly do očí. Ghanee se usmívala a Ellen lapala po dechu. Ghanee ji znovu políbila na čelo.

Ellen byla přesvědčená, že ještě spí a vše je jen zvláštní sen. Uviděla mne však stát ve dveřích. Podívala se na mne, potom zpět na Ghanee. V jejích očích byla nevyřčená otázka.
"Jsem ráda, že poznávám ženu svého přítele. Jsem Ghanee." přerušila svým klidným hlasem hrobové ticho. " Jste krásná a jistě skvělá žena"
Přesto, že Ellen před několika minutami ještě spala, byla nyní zcela probuzená a při smyslech.
"Martine, proboha, kdo to je?? Zbláznil si se?? Vždyť mne políbila!" drmolila Ellen zmateně.
"Co tady děláš?" vyhrkl jsem ze sebe.
"To je teď přece úplně jedno! Co tady dělá ona? To je tvoje milenka?"
Později jsem se dozvěděl, že hned po tom, co jsem odešel z naší chaty, si Ellen sbalila všechny věci a odjela autem zpět domů. Chtěla mne překvapit a vše mi odpustit.
"Tak odpovíš mi?!"
"To je Ghanee…"
Navíc jsem se tehdy nezmohl. Nevěděl jsem jak představit své ženě tuto dívku, která nás celou dobu pozorovala s úsměvem na rtech. S úplnou samozřejmostí políbila mou ženu a klečela vedle ní na zemi. Tohle přeci milenky nedělají… Věř mi, že v ten okamžik jsem myslel, že jsem prohrál vše a nezbylo, než ponechat osudu jeho rozsudek. Toto smíření se mi však stalo branou k příhodě, jež by snad mohla být pouhou fantazií. Věz, můj synu, že se skutečnost, sny a neuvěřitelné příhody prolínají!
Ellen se otočila zpět ke Ghanee, hlavu si položila na polštář a zpříma jí hleděla do očí. Snažil jsem se jí několika přerývanými větami vysvětlit jak jsem Ghanee poznal. Vůbec mi nic neodpověděla. Jestli mi uvěřila, nevím.
"Je krásná"
To bylo jediné co Ellen řekla. V jejím hlase byl klid, žádná ironie, nebo zlost. Byla upřímná.

Kam osud vede naše životy neví nikdo z nás, že ale dokáže být velmi nápaditý a záhadný, poznal jistě už každý. Ten večer jsme seděli u stolu tři. Zní to neuvěřitelně, ale Ellen Ghanee přijala. Večeřela s námi dívka, kterou jsem chtěl pojmout za svou první milenku. Když píšu tyto řádky, musím se usmívat. Bylo to pro mne tolik neuvěřitelné, že jsem byl celý večer nesvůj a dokonce jsem pocítil podezření. Podezíral jsem Ellen, že vymyslela hru. Krutý žert, kterým se mi chce pomstít za prohřešky vůči našemu manželství. Pozoroval jsem skrze žaluzie, jak moje žena a ta dívka sedí na terase, spiklenecky si něco šeptají a hlasitě se smějí. Nemohl jsem uvěřit tomu, že Ghanee tajemným kouzlem, kterým získala mne, polapila i mou ženu. Šel jsem za nimi.
"Ellen je dost pozdě a všichni jsme unaveni" snažil jsem se odlákat svou ženu k rozhovoru ve dvou. Bylo toho příliš mnoho o čem jsme (tedy alespoň já) potřebovali mluvit.
"Martine, je mi tady s Ghanee moc dobře. Přisedni si k nám, prosím…"
Podíval jsem se na Ghanee a hledal jsem v jejich očích záblesk škodolibosti, či snad pomsty. Její oči však byly čisté a nevinné.
"Nemohu….brzo vstávám."
Odešel jsem do ložnice. Pochvíli přišla do pokoje Ellen. Mlčela, ale usmívala se. V noci jsem ani já, ani Ellen nemohli spát. Potichu jsme si vyprávěli. Ghanee spala ve vedlejším pokoji. Ellen s nadšením hovořila o té dívce, která prý do ní vlévala nový život. Hovořila o její upřímnosti i o její kráse. Mlčel jsem a přemýšlel jsem o ni. Napadaly mne nejrůznější varianty její možné podlosti, které však měly jepičí život. Nedokázaly se mnou hnout a Ghanee vyhodit. Ještě stále mne přitahovala a možná ještě víc.

Dveře od ložnice se pojednou otevřely a já spatřil matnou siluetu krásného těla. Stála v nich Ghanee v krátké noční košilce a kalhotkách.
"Můžu si k vám lehnout?"
Nečekala na odpověď a vešla do ložnice. Ellen chvíli váhala. Potom se odsunula na okraj postele a udělala mezi mnou a jí místo pro Ghanee. Nebudu, Martine, zbytečně otálet s tím co se přihodilo. Té noci jsme se všichni tří pomilovali. Nebudu ani zabíhat do detailů, ale musím se alespoň zmínit o síle toho spojení. Bylo v tom tolik vášně, kterou jsem snad nikdy nepoznal. Ghanee s nesobeckou starostí laskala mé tělo i tělo mé ženy a byla jako most mezi dvěma břehy. Úžasné…
Jsi znechucen?? Jsi uražen?? Možná to bylo nemorální a ubohé, ne však v našich očích. Prožili jsme něco silného, co se netýkalo jen našeho těla, ale jako by v tom okamžiku spojily i naše duše. Dokážeš to pochopit? Když na celou událost pohlížím z odstupem těch let, nenapadá mne jediná možnost, jak jsme se mohli tomu všemu vyhnout.
Ghanee se stala součástí našeho života. Měla vlastní pokoj a žila si po svém. Měla úplnou svobodu, přesto nás nijak nezanedbávala. Nejvíce času trávila s mou ženou. Staly se z nich opravdové přítelkyně. Chodily snad všude spolu a u Ellen se objevily zájmy, které jsem u ní nikdy netušil. Cítil jsem, že je Ellen šťastná. Ghanee se znovu přihlásila na univerzitu, na přednášky. Peníze přestaly být její překážkou, protože si je vydělala u mne v kanceláři. A můj vtah ke Ghanee? Byla to neuvěřitelná žena, kterou nešlo nemilovat. Ona mne snad milovala také, nevím, protože jsme o tom už nikdy nehovořili. Býval jsem posedlý její přítomností. Byla to však láska, která skrze ni přecházela i na mou ženu. Říkáš, že nejde milovat dvě ženy najednou? Není to tak, já jsem je obě zbožňoval. Těšíval jsem se domů na obětí a polibky žen, ze kterých sálala spokojenost. Těšíval jsem se na sklenici vína a slova, která plynula bez jakéhokoliv donucení. …vzácná vyrovnanost vztahů, které bych nikdy nevěřil, kdybych ji nepoznal.

A co lidé? Jistěže se začali zajímat o našeho mladého hosta se kterým jsme se s polibky vítali i loučili. Zvykli jsme si na Ghanee natolik, že nebylo vůbec těžké přesvědčit zvědavce. Byla to prostě sestřenice mé ženy, které zemřeli rodiče a ona se uchýlila na nějaký čas k nám.
Docela přirozený nám tehdy přišel i fakt, že Ghanee otěhotněla. Naše noční vášně totiž tehdy v noci neskončily. Naopak, stávaly se silnějšími. Měl jsem se stát otcem. Už dávno jsem se s touto nadějí rozloučil a nyní mne zastihla nepřipraveného. Byl jsem nesvůj, ale Ellen mne uklidňovala. Obdivoval jsem její klid a radost z těhotenství Ghanee. Dokonce jsem pozoroval její nadšení. Jako by se v ní zazelenaly mateřské pudy, které měly dostat alespoň nějakou šanci. Chovala se k ní v tomto období jako k vlastní dceři. Bylo to neuvěřitelné!! Žil jsem pod jednou střechu z vlastní ženou a krásnou dívkou, která v sobě nosila naše dítě.
Ghanee porodila syna. Byl zdravý a krásný, jako bývají děti. Měl její oči, které byly čisté jako nebe. Pociťoval jsem nesmírnou radost nad tím darem a otcovskou lásku. Ellen plakala, protože věděla, že náš dům se konečně naplní vůní dítěte a hromadami hraček. Ghanee však počala od porodu chřadnout. Bývala zádumčivá a z jejich rtů zmizel stálý úsměv. Omrzelo ji dlouhé klevetění s Ellen a raději se zavírala se svým synem na dlouhé hodiny do svého pokoje. Vyptávali jsme se na příčiny jejího chování, vždy však odpovídala vyhýbavě. Energie Ghanee se ztrácela a velmi nás trápila. Viděl jsem jak bolestný výraz svíral Ghaninu tvář, když Ellen s největší láskou laskala jejího syna.
Je to, Martine, již dvacet let, co jsi se narodil. Půl roku po tom Ghanee zmizela. Našli jsme její pokoj prázdný, Nezanechala ani jediné slovo, kterým by vše vysvětlila. Nezavolala, aby nás uklidnila. A ani toho nebylo třeba, v jejím pokoji jsi zůstal v postýlce Ty. Ano, jsi syn Ghanee, ženy o které ti tady vyprávím. Jsi syn, ženy, která ti zajistila šťastné dětství s rodiči, mezi kterými od té doby nebylo pochybností o jejich lásce. Dala Ti do vínku všechny její vlastnosti, které jsem obdivoval. Její oči se na mne dívají při každém tvém pohledu. Tato žena nám zanechala svého syna. Je snad jen jedné vysvětlení: přišla jen proto, aby nám darovala dítě.

Pravda možná někdy pálí, a já to nyní cítím dvojnásob. Těžko se mi píše o tvé matce, protože žádná slova její čin nemohou vyjádřit. Přepadá mne smutek když pomyslím na ženu, která hovořila o velké budoucnosti, která ji čeká. Její velká budoucnost je naše a tvoje krásná minulost a přítomnost. Přál bych ti někdy, Martine, potkat takovou ženu. Obětovala kus sebe pro naše štěstí a odešla bez našich díků. Rozdala se tak nezištně, jako mi pomohla s mým zavazadlem. Velké činy jsou malé v jejich okázalosti. Přesto, že jsem Ghanee několik let hledal, nikde jsem ji nenašel. Zmizela a s ní zmizela i část naší duše, kterou se tady snažím po střípcích poskládat. Přiznám se, že někdy doufám, že na nádraží se v davu lidí objeví její čisté oči.