Namířeno kam jít... kroky ale

hnuly se před stopami 

větří

- neb v spáncích naléhavé obrazy -

a na neznámém podlaží mysli 

jižní svah hruď skály

divoce žíznivá...

 

keře

všudypřítomné luky 

k souhvězdím nedostupna

zuřivě zaměřují

 

Kolemproudící vzdušní

s doteky z prázdných věder noci

budí prosebné zvuky

nehty pátrají hluboce v letokruzích

kde středy 

s hroty ametystovými

 

Snad dnes - po staletích

dávná ústa s právě narozenými rty

spojí se v jezeře kam proudí praryby výšin 

v třpytivých trychtýřích paprsků

 

 

Tepny potoků řek prudce se odpoutají 

od samospádu k matkám-mořím 

proudem v jedinečného chrliče svázány

i s Áronovou holí nazpět přijaty 

v srdce skalní nehybnosti... 

 

Půl-nekonečné půlnoční hromobití

zápěstí dlaní blesků pat 

v šamanský buben Luny... vůně oblohy

letní orosení v němž dosud nesejití zdvojeni

jednoho zraku dvě tůně muže ženy

zavíjeni jsou věkovitým 

kalichem bílé růže