|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Za tichou kavárnou běženci ulehli,
černají se na dně,
jejich duše matně.
A s pýchou křižáckou na krizi spolehli,
až kafe dopijou,
navzájem se přibijou.
Maličko diváků a spousta herců,
zbyde po nich pouze
ze sedmi ctností nouze.
Zrníčko pravdy a lógr keců.
Tlukot Božích mlýnů,
proniká skrze hlínu.
Rozemelou vše,
nic jim není svaté,
rozemelou vše,
popel, tělo, krev...
A jakpak se dnes máte?
Žít v kulturním hrobě
v téhle rakvi, v téhle době
každý králem vlastních katů,
když pomyslí na výplatu,
když pomyslí na prokleté,
krvácí skrze oči slepé,
smích se z pecí nevytrácí,
v márnici má svou rezervaci.
Sejde z očí, přijde s ďáblem
-s režisérem, neboť to on.
Po pauze přec pak bez něj vládnem,
i když křičí: show must go on!
De Sadeho desatero potkávám čas od času,
v extázi prochází,
cestu vždy nachází.
Nechávám jej skrze srdce promlouvati do hlasů,
jestli ho neudusí,
-rozerve na kusy.
Sevřenost kališť pocitů jistá,
nemá kam jít
a tady má klid.
Spasí si každý - sám svého Krista,
důtkami práskni,
pak hvězdu mu zhasni.
Pozlacený věk,
náš nehynoucí vděk.
Na věčné časy
asi
- i mrtví
rvou si vlasy.
Ve tmách radost veliká,
člověk šaškem člověka,
člověk hadem, hadům sluhou,
s jedovatou šancí druhou.
Druhá lepší, nežli prvá,
vstřebá se hned, pak dlouho trvá,
vsakuje pod kůži, magnetem pro davy,
davů mám v pokoji úplné záplavy.
Nejdřív třeba žíti v malém,
pak budovat si svůj Jeruzalém,
v něm se oddávati hrám,
na malé lidi a velký chrám.
|
|
|
