oslepené oči naříkají
odtržené od pláství, ploch, hran a úběhů
propadání do sebe
vydouvání do duše
hranice se napínají, až jedna z blan života či neživota musí prasknout nezadrženým přívalem síly, jež oplývá stejně nevýslovnou krutostí, i když je pomalá jako záplava perel, hlenu, kapek z kohoutku do třeskajícího železného hrnce
schránky
života
ne černých, ale ještě černějších bolestí
ne jehel, ani čepelí, ani bubnů z kůže
ne
neoslepené
ne oslepené
neo slepené
nový zrak není o nic méně sdílný, pokud jsi nepohřbil své božství příliš hluboko do vzpomínek, jejich závaží, kamenů mohyly tvořící člověka, jak ho znáš

rozcestník:
znáš
neznáš
znáš i jiné

za c)
cyklony a klony myšlenek tě ponižují na stroj
tišiny ti připadají jako hlušiny
hlušiny ti připadají jako lisy vědomí
lisy lidství
naříkajícího za oslepenýma očima

(ale nemusí to být pravda)