I.

bezedno peklem na dotek
paměti svléká moji kůži

v kolébce nedospánku

dopíjí vlhkost z irisů -

křičím do otevřených oken

- vábivým úkrokem

mi mizí pod páteří

nadechni se a pozhasíná
dychtivé oči stropů

v neznámých pokojích

kde možná také spíme -

a připoutaná
tou neomylně
hedvábnou cestou šílenství
na krátký záblesk porozumím všemu

. . .

II.
nechť dlažba odpuštění bičem cest

v pádech a ranách zas a znovu
trnutím modře
vyvolá mé jméno

vratké a tiché lávky v místech

kam nedohlédneš i když víš

dálku v níž nadrobno pokrájená jistota
chutná tak nebezpečně sladce

. . .

III.
kéž jsi to právě ty
nezadržitelná ve svém zapomnění
o všechnu mou tmu okradená noc

mysleli jsme že dýchá

ano ty
trvale proměněná
v křehnoucí útek něčích snů

jen další protisměr

slova a bledá kůže

kéž jsem to já kdo

hrdlům ozvěn

tohle všechno -

tichu i hvězdám

navzdory

vrátí