sbíral jsi vápnité schránky měkkýšů

pro mě

a pro štěstí

lastury snů

mušle

zrnka dnů

všech barev a vůní

sbíral jsi vše

co moře plážím v polibcích vrátilo

ty opuštěné domovy pro naplnění

snad hledal jsi venuši svou

v podvědomí

jen mořskou pěnou zrozenou

jako by tě pan Botticelli uhranul

tím zasněným pohledem Simonetty

a když dožili jsme spolu všechny věty

ta schránka z tvých dlaní

vím

zdála se mi

a tak možná jen mlžím

v povzdechu plžím

opuštěné lastury jsi plážím prázdným

navrátil