|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Noc
Zapískala meluzína. Ostrá hrana větve přepadla a padá do jámy.
Pár kroků od tebe západ, pár kroků před tebou se stmívá, nedaleko, kam, když se otočíš, padá měsíc za úplňku, slovo mete kozelce, přeskakuje jámu a jemně se natočí jako list, když ho vítr obrací na svou stranu a nechává pak uletět.
Ostrou hranu uslyšíš a vzpomínka, obrácená v prach, povstane z popele a zahoří.
Svislá poloha stromů chytne a stíny se rozloží. Zavíráš, otvíráš oči, aby spatřily dokořán – uvidí duhu, a pak pásmo příběhů, které se přetrhne, když se zakopne o hranu noci.
A spánek skládá západ na východ a přikládá stíny na kmeny bezrukých jabloní.
Usínáš u červené zdi, bílý chomáč s krásnými sny
|
|
|
