Jsme z povětří a v průletech

za námi svitná křehká řeka střídá

barvité odstíny

 

přísahal jsem ti že se stanem

mineme

díval se tehdy do výše

stále kolměji

 

jezera očí opustila břehy

nejmenší bílý bod rozpustil černotu

prosáknutí šlach kostí a vah

na stranu mdloby 

nevzdálena

 

Uprostřed pokoje (plného antik) nechává slitovný

přesýpat má tvá slova 

na dno pochopení

 

pak opatrně nádobou otočí