Sed kořala na lavičku

flašku rumu vytáh,

nebyla to flaška rumu,

byla to kořalka.



Sojka na tu větev sedla

zakřičela, letí dál,

v modři léta uletěla

modř jejích křídel pryč.



Cvakla spoušť u foťáku,

chtěl vyfotit obrázek,

ten tam nebyl, on měl smůlu,

v černi zmizel, nemá nic.



Lovec lesem běží,

dech mu sotva stačí,

maso na talíři,

doma na něj čeká.



Ať kořala nebo lovec,

nikdy nemají dost,

foťák, co sojce sebral modř,

nikdy nebude fotit dál.