Dým z táboráku stoupá
zas křivkou ocásku.
na vlnách snu se houpá
duch, myslíc na Lásku...

Polínka představ krásných
na oheň přikládám,
vzdálen od hvězd svých jasných
i měsíc zdá se sám.

Když struny družky věrné
se chvějí pod dlaní,
závoji noci černé
svěřím své vyznání.

Jak oblíbené tóny
v akordech něžných zní,
chmury již tvář necloní,
odlesk hvězd září z ní!