Už je noc, ale já nepůjdu spát,

bojím se, co by se mi mohlo zdát.

Pokaždé, když zavřu oči, vidím Tě

a to bolí. Já vím, ztratila jsem Tě.

Mám před očima Tvou hasnoucí tvář,

v té chvíli i Slunce pro mne ztratilo svou zář.

Vzpomínám si na Tvou ruku, byla list, co padá.

Nestačila jsem Ti říct, jak moc Tě mám ráda.

To jediné na čem mi záleželo mi Bůh vzal,

a teď mi klidně řekne:"To nic. Dobrý. Jdi dál."

Proč se to stalo zrovna nám dvěma,

další Romeo a Julie, to nebylo třeba.

Tak proč ?!