Když spíš v podloubí davů

na hraně rozpaků

Netušíš, že kaluž,

v niž se nacházíš

mizí.

Když sníš v patách

procházejících

utíkáš dál s nimi

do dálky,ve které

mizí,ve které se sami

ztrácejí,

ve zmatku - sami v sobě.

A ty víš, že

jen spíš.

Směješ se a máváš davu.

Taky ti někdo mává, ten,

kdo tě pozoruje v davu.

A ty zase sníš spíše spíš

a já mizím proti davu.