jsem jako planeta které amputovali prstenec
(prohodil bob jen tak mimochodem
a rychlým pohybem ji chytil kolem pasu)
zatvářila se poměrně nevyzpytatelně
její úsměv měl vteřinové zpoždění
za zbytkem těla
(ještě že ti nevěřím ani slovo)

nedá se nic než čekat

usnout v prádelně na zemi
s vůní plachet v žaludku
jako námořník který pro samou aviváž
zapomněl jak chutná sůl
vyoperovat kousek oblohy
a přišít si ji strunami od piána
mezi zlomená žebra

zabít celé pasáže z knížek
uvažováním nad tím co je skutečnost
a co jen projekce na dně sklenice
zapomenout cestu domů
a znovu ji hledat
vymyslet si město ve kterém mají
na každém rohu ulice exponát z kabinetu biologie
a namísto diářů nosí pod paží dětské encyklopedie
        středa 7:30 Alexander Bell, vynálezce telefonu
        pátek 18:00 přelet kanálu La Manche
        sobota: dikobraz!