Dívám se na tvůj obrázek

mám hlavu plnou otázek

jak a pro co jsi dřív žil

a jestlis někdy zatoužil

dotknout se svého modelu

jak v hodinovém hotelu

a nebo jestli modla jsem

s tím ušlechtilým nánosem

Ty kreslíš dál a jen se usmíváš

já čekám až se podíváš

konečně pravdě do očí

a zem se s náma zatočí

Pomalu ztrácím naději

jistotu máme raději

ty už víš své i já vím dost

není to láska, je to

SMYSLNOST