Haló,

ty Hluchý,

kdesi za horami,

uslyšíš můj křik?

slzu,co tajně ukápla  mi,

myšlenku pouhou

na povyk

Haló, haló

-          ty Němý

odpovíš-li mi

na přání,

až bude padat

do ranní rosy

poslední mezi hvězdami

Haló,

ty Slepý,

tam, kdesi v dáli

vidíš mou touhu?

tisíc ran?

co zejí –

-          už bez krve a bez bolesti –

před zraky Světa

dokořán

Haló

ty Hluchý, Slepý, Němý

já volám

do Vesmírných Bran

než padnu marným vysílením

hlas rojem  blablů  probodán

Pak - -

možná shlédneš ze svých dálek -

má touha jen rána ztemnělá

a místo očí já prázdné díry

co nepoznají  Anděla

A blízko a sladce

zazní tvým hlasem

údolí něžných rozkoší

hvězda však marná tolik nocí

přišla už dávno o uši 

(o duši)

A přijdeš možná se slzou v dlani

budeš chtít srdce poslouchat -

to prázdné, němé, vykřičené

jen v chladné rose bude spát

to srdce tisíckrát oslyšené

jen v chladné rose leží  tu

a hlas už si slova nevzpomene…

pak řekneš si:

ach, ty - Bez citu!