Pod
zvony
Chtěl
bych bydlet pod zvony
abych
poznal kdy mi odzvoní
Krása
druhé je pro mne nicotná
Má
slunečnice otáčí se za světlem luny
Za
paprskem večernice
Únava
Jsem unaven vším
tím večerním smýšlením
když mlžím si sklo duše
kreslíce do něj obrázky
posílaje skladby lásce
upíraje další touhy
posílaje klatby krásce
co v těle mém se snoubí
fiktivně
V růžovoučkém papíru
v dlani kalíšku od čaje
pofoukej mi bolístko
co plave v letmé hladině
otázky se ptaje
Cestuji pryč z domova
hledám se v parku
vypluji vstříc neznámému
hledíce do šedi, olova
Líbí se mi tu,
a pak zas tamta,
a miluji stále stejnou
Divný
den
Potkal
jsem ji,
a
v očích jejích viděl jsem,
odcizení
a štěstí.
Dopis
z antikvariátu.
Byla
jiná.
A
já na scestí,
znovu
a znovu sám.
Neznámý
nazdar
jak jsem tak čekal
při uvažování na zástavce
popíjeje pivo
že zákaz konzumace alkoholu
na veřejných místech je zakázaný
v povědomí lidí
a že by byli oni zhnili
Bezmoc
Chtěl bych plakat,
být porybným své duše,
a voda jeví se mi,
tak suše...
V kaluži se skrývá stín,
jenž pohřbívá dávno mrtvé
listí.
Zpěv zimy z hrdel vran.
Jsem já
