Jdu závějí do bílého nikam.

Snáší se na mě tisíc bílých hvězdiček.

Nezebou, když se mě dotknou, připomínají mi tvé horoucí polibky.

V dlaních držím naše vzpomínky.

Otevírám ty tajné schránky a proud minulosti pouštím ven.

Ruce nastavuji vstříc vločkám.

Chytám naše společné dny, jeden po druhém a hřeje mě, že jsi zase se mnou.

Vzpomínky vyhrály v ringu s mrazem.

Jen se mi brzy nerozplyň - lásko.